Říká se, že USA jsou jednou z nejvíce religiózních, ale i nejsekulárnějších zemí. Tedy, říká to přinejmenším zdejší pan domácí.
Mě samozřejmě tematika vztahu Američanů k náboženství a jeho okolností a důsledků často ovlivňujících dějiny, zajímá, a to ne pouze na základě absurdně pobožných kampaní prezidentských kandidátů či trefných popisů scientologické kosmogonie či původu Knihy Mormonů v South Parku (o Boratovi nemluvě:).
V neděli jsme měli v domě, kde přebývám, velkou akci. Členové boulderské mexické menšiny tu slavili první narozeniny nejmladší členky jedné z přítomných rodin. Bylo to dohromady asi padesát lidí, starší se bavili hezky španělsky a mladší ročníky k dorozumívání používaly zhoubu nekontrolovaného bilingvismu, totiž Spanglish. Vmísil jsem do společnosti, neboť okupovali kuchyň a já chtěl vařit. Od tohoto záměru mě odradily jednak obsazené sporáky, ale hlavně nabídka pravé mexické kuchyně. Dal jsem si s chutí říci a během večeře jsem se postupně dozvídal, o co se jedná, protože za celý týden, co tu bydlím, tenhle dům nezažil takový šrumec.
Byly to ovečky místní církve, která sdružuje španělsky mluvící křesťany, hlavně z Mexika, přirozeně. Jedna slečna mi nad talířem tortil s pálivou salsou ochotně vyprávěla, o co v jejich církvi jde - skupinově prožívat Krista, ne pouze číst Slovo boží. Nakonec jsem dostal vlídné pozvání na jejich "mši", kterou nazývají "el culto". Kdyby někdo pochyboval - stále jsem ateista a na mše regulérně nechodím, ale zvědavost a snaha o porozumění tomu všemu mě přemohla, tak jsem pozvánku přijal.
Na druhý den jsem se tedy během projížďky na kole stavil v nedalekém supermoderním kostele, který si hispánci pronajímají na nedělní odpoledne od nepochybně podobně založené církve Boulder Valley Church (název krásně vyjadřuje lokální charakter spousty zdejších církví). Přivítali mě velice vřele a já zahodil ostych a vmísil se do davu. El Culto se odehrával v posluchárně větších rozměrů a účastnilo se ho podle mého hrubého odhadu asi dvěstě lidí. Věkově neomezená akce, extrémně vysoký počet malých dětí samozřejmě u tohoto etnika nikoho nepřekvapí. Byla to prostě radost pohledět.
Obřad začal vskutku impozantně. Pastor, stojící na pódiu, promluvil zvučnou mexickou španělštinou, která se vyznačuje měkkostí vyslovovaných souhlásek a oproti klasické španělštině postrádá onu typickou hlásku, která je se podobá té na začátku správně vysloveného anglického "thought", což ji občas pro mé ucho činí úsměvnou. Ale pastor nezněl ani zdaleka úsměvně, naopak během jeho projevu se konstantně zvyšovala kadence a frekvence jeho hlasu, naléhavost sdělení a mantrické opakování několika vět, což je samozřejmě nejjednodušší cesta, jak přivést obecenstvo do transu. Cítil jsem to sám na sobě. Představte si zvuk, který vyplňuje celou halu a ve vlnách se v něm opakují fráze jako "Gracias al Señor", "La palabra de Dios", "Vivir en el Cristo", které jsou i člověku neznalému tohoto jazyka jasně srozumitelné.
A v grandiózním finále úvodní řeči, kdy nadšení a vytržení přítomných (přinejmenším polovina lidí se třásla s rukama nad hlavou, vykřikujíc blahoželání pánubohu) dosáhlo vrcholu, pastor umlkl. Po chvíli uvedl na pódium kapelu v klasickém rockovém složení a začala druhá část - kdo zná díl Christian Rock Hard ze série South Park, dokáže si to představit. Oslavné písničky s víceméně monotónní tematikou a donekonečna opakovanými refrény zněly nejméně hodinu, poté jsem usoudil, že stačilo, a odebral jsem se z chrámu Páně ven. Pro znalce ještě uvedu, že jedna píseň měla až podezřele stejnou melodii jako La Mer od skupiny Frameshift z alba věnovaného výdobytkům neo-darwinismu a zejména Richarda Dawkinse, všeobecně známého militantního ateisty.
Zpívali všichni a nahlas a, což je třeba vyzvednout, převážně čistě. Možná, že nejsem v kurzu, ale mám pocit, že tato akční forma náboženství se v českých zemích zatím příliš neujala. Každopádně, pro latinskoamerickou komunitu v Boulderu je to rozhodně obrovský stmelovací prvek.
;-)
poznámka: Když ve mně začalo upadat vytržení z poslechu velebných písní, začetl jsem se do výtisku New International Bible, tedy přesněji do dodatku k vydání z r.2011. Mírně mě překvapilo, nakolik se bibliologové snaží držet jazyk Písma aktuální a reflektovat lexikální posuny do takové míry, že dnešní Bible je již například naprosto genderově vyvážená (s čímž má angličtina obecně velké problémy) s cílem to accurately and faithfully render God’s unchanging Word in modern English.
Žádné komentáře:
Okomentovat