A dnes si na několika případech z každodenního života ukážeme, že bohatství a diverzita různých kultur tkví v detailech, o původu a významu některýchžto se můžeme jen teoreticky dohadovat. Posouzení míry logiky řešení na odvrácených stranách oceánu nechám k případné diskusi pod článkem.
Jenom pro začátek - jezdí se tady samozřejmě vpravo, tedy ne jako v Anglii, ale občas tu jsou k vidění auta s volantem umístěným vpravo (tedy jako v Anglii). Zde se však nejedná o dovoz, je to čistě z důvodů praktických; jezdí tu takové miniutarní dodávky, kde je pouze jediné místo - pro řidiče a spolujezdce/obchodníka v jednom (= spoluřidiče).
 |
| Pražské služby |
Další profese, na kterou nemusíte být dva (či dokonce tři); srovnej!:
 |
| Allied Waste Services |
V Americe nevedou kliky. Myslím kliky na dveřích (i když s kliky od slova klik se tu též stěží setkáte, když k posilování slouží američanům sofistikované přístroje). Dveře tu mají zásadně asymetrické - většinou se na jedné straně, v místech, kde bychom čekali kliku, nachází plechový plát, do kterého prostě strčíte. Z druhé strany kouká madlo, za které taháte. Pravidla směru otvírání dveří jsou tu mnohem intuitivnější obecně platnější než u nás - vždy ven z haly či chodby, takže nikde není třeba ukazatelů "tlačit" a "táhnout". Jedna vychytávka mi přijde zvláště sympatická. Často je kromě tlačné plechové desky na dveřích přítomen ještě jeden plech, umístěný dole a podélně. A to se výborně hodí, když máte ve zvyku si při otvírání "tlačmo" pomáhat nohou - tady se nemusíte obávat toho, že někomu ošoupete či, nedejbože, prokopnete dveře.
Dalším z takovýchto designových detailů je splachovací mechanismus na pisoárech. Všude v Evropě se tlačí čudlík do zdi, snad jako kdybyste si o něj chtěli v podnapilém stavu opřít hlavu. Zde se užívá páky, kterou zmákčnete shora dolů. Těžko říct, které z řešení je uživatele v podroušeném stavu jednodušší, vypadá to, že jsou obě "evolučně stabilní" ve svých oblastech.
Když už jsme v té koupelně, ani záchod tu nevypadá stejně. Američané si zřejmě na základě nějaké dobře financované vědecké studie uvědomili, kde že se ta záchodová prkýnka nejvíce ochcá..špiní (samozřejmě vepředu), a tak je v těch místech prostě seřízli.
Všichni tu platí platební kartou, ale něco jako PIN tu ničí paměť netrápí. Jakákoli platba, byť jen za pivo v hospodě, je tu stvrzena posvátně, téměř jako je hodnota dolaru stvrzena samotným pánembohem - totiž podpisem. Na to, zda tam načmáráte obrazec či tři křížky, se však už nikdo nedívá.
Daň z přidané hodnoty? Pro obchody, ale i restaurace a bary jakoby nebyla, její existenci si uvědomíte až při pohledu na paragon, případně až při platbě. Všechny oficiální ceny včetně nápojů v hospodách totiž tuto položku postrádají, a tak můžete být občas překvapeni - chcete přihodit barmanovi čtvrťák dýško a ono mu to nestačí! (ale už se mi i stalo, že nad tím jen mávli rukou)
Rozloučím se s poznámkou o dokonalém americkém krbu. V domě jsou dva překrásné krby. Lenost mi dlouho zabraňovala zatopit si v jednom z nich při odpočinku u televize (rozuměj u televizních reklam). A to v něm byla hromada dřeva, jen takové to hrabátko, noviny a sirky scházely. Pak ale jednou jeden soused vstal od televize s tím, že zatopí. Pomyslel jsem si, pro mě za mě, když se s tím chceš trápit... Najednou se rozžhnuly plameny a krb byl pln ohně. V tu chvíli jsem si všiml, že soused pouze kdesi zmáčkl skryté tlačítko, a tím rozvášnil sadu plynových hořáků pod krbem. Po několika sekundách mi bylo jasné, že to "dřevo" taky nebude úplně přírodní a tím jsem ztratil veškeré iluze o romantičnosti takového topného systému. Horší může být snad jen oheň v LCD.
;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat