Happy Dead Guy's!

Když se vydáte po Canyon Boulevard směrem na západ, čeká vás patnáct mil stoupání hlubokým kaňonem Boulder Creeku. Než se vynadíváte, krajina se otevře a vítá vás městečko Nederland. Poněkud paradoxní pojmenování pro horské sídlo lze vysvětlit historicky - před sto padesáti lety tu stejnojmenná nizozemská společnost provozovala zlaté doly. A když horníci po šichtě scházeli do města, bylo to pro ně stále "dolů", ačkoli nad mořem je to pořád ještě výše než nejvyšší bod Polska.

Nederland má přibližně patnáct set obyvatel, toto číslo se však až desetinásobí během prapodivné akce, která se tu koná pravidelně už jedenáct let. Jedná se o Frozen Dead Guy's Festival (= festival zmraženého mrtvého chlápka). Letos měli nahoře v Nederlandu pěkně větrno - 80 mil v hodině odválo hodně turistů zpátky do nížin. Vítr také dost ovlivnil můj zážitek z festivalu - když jsem vystupoval z auta, které jsem stopl v kaňonu a loučil se s jeho řidičem, poryv větru mě doslova přivál, užívaje kytary jako plachty, do cesty jednomu chlapíkovi jménem Greg, který mě rovnou pozval na nějakou ekologickou akci ve prospěch solární energie a využití hub v recyklaci odpadu ve Starbuck's Coffee Co.

Festival zmražené mrtvoly má dohady zahalený původ. Všichni se shodují, že hlavní roli hrál jistý "Grandpa" Bredo, původem Nor, který se přistěhoval do Nederlandu před desetiletími. Proslavil se však až svou smrtí. Oficiální prameny tvrdí, že jakmile někdy koncem osmdesátých let zemřel, jeho potomci jej odeslali na západ kryogenické firmě, která jim ho zamrazila v tekutém dusíku, kde měl spočívat, dokud technologie nepokročí dostatečně k jeho oživení. Z neznámých důvodů, zřejmě insolvenčních, dědeček se po čtyřech letech vrátil a rodina mu postavila přístřešek přímo za domem, kam mu pravidelně sypali suchý led, aby jim neroztál. Zde se oficiální příběh setkává s neoficiálním, který jsem zaslechl v ulicích. Ten tvrdí, že dědečka nikam neposlali, nýbrž že zemřel vprostřed zimy, načež byl ponechán svému osudu v hlubokém sněhu za domem. Když pak na jaře přišla obleva, rodina v obavách z rozkladu přistoupila k výše uvedenému opatření se suchým ledem.

Když pak dědečkova dcera odjela zpět do Norska a jeho vnuk uličník, který se dlouhá léta skrýval před americkými úřady, musel zanechat budování protiatomového krytu a dostal jednosměrnou letenku do domoviny, starost o přístřešek i jeho zmrzlý obsah přešla na městský úřad, který najal člověka na částečný úvazek, aby zajistil přísun suchého ledu. Uběhlo několik let v poklidu, dokud si kdosi v zastupitelstvu neuvědomil tak trošku zvrácenou atraktivitu pokladu, který přístřešek ukrýval.

Jelikož Nederland už sám o sobě byl vždy považován za hnízdo hipíků a jiných volnomyšlenkářů, představa založení festivalu na počest zmrazeného mrtvého muže nebyla asi ničím obzvláštním. Zde je třeba trochu odbočit a dodat, že dokonce i bouldeřané mají místní obyvatele za podivíny, nejen proto, že tu nedávno legalizovali marihuanu bez jakéhokoli předpisu a navzdory federálním a státním zákonům. Takže pokud vás tu chytnou městští policisté s dýmkou, pouze se na vás usmějí, případně od vás i něco koupí, běda však, jestli narazíte na kolem-projíždějící federály (kde by se tu ale tihle vzali). Nederlandští pak na oplátku žertují o boulderské posedlosti zdravou výživou a zelenou energií.

Od prvního ročníku v roce 2001 se festival stále rozrůstá, nabývá obřích rozměrů, přičemž si zachovává prvotní kouzlo rebelantské a undergroundové akce. Kromě výborné muziky, kterou hrají místní i přespolní kapely jak v barech, tak ve stanech mezi ulicemi (letos jim však stany odvál vítr, takže se hrálo pouze uvnitř), tu narazíte na všemožné soutěžní disciplíny spjaté s mrazem. Kupříkladu překážkový běh ve sněhu s rakví, kde podmínkou je věk člena, který sedí v rakvi - nad 75 let. Bowling s mraženým krocanem a závody v nasazování mražených triček se odehrávají přímo v ulicích. Pořádá se i vycházka k samotnému symbolu festivalu, ta je však již nehorázně zpeněžená, takže mě omluvte, fotky z ledového hrobu nemám.

Hypsizygus ulmarius na kartónu s lógrem

Pro mě naprosto jedinečný obrázek Nederlandu dokresluje nejmenší  diskotéka v okolí, kde se veškerá zábava odehrává na dvanácti metrech čtverečních, a vynikající houby rostoucí na směsi lógru a kartónu, kterými se prezentoval můj průvodce a jeho parťák. Vlastně tomu počátečnímu poryvu větru vděčím za následnou návštěvu VIP autobusu, seznámení se starostou města, šéfkou místního společenského centra, a hlavně za nespočet poukázek na místní pivo.

;-)

Zbývá se rozloučit typickým festivalovým pozdravem "Happy Dead Guy's!"