Ode to Old World

česká verze vespod:)

My friend says that everyone in Chicago wants to go to Paris and everyone in New York dreams of going to Rome. Apparently, here in Boulder every living soul desires to visit Prague and in case they have already done so, they cherish their memories as something truly exceptional.

For me this means a free ticket into a conversation with almost everyone I meet. It only takes to get to the question "where are you from?", to which I promptly respond, the city of one hundred towers. Most of the people start describing how beautiful the city is, how they wish they could travel there, sometimes it seems as though this is the ultimate goal of their lives. Everybody has friends that have been to Prague which means that they get the information and the excitement along with it firsthand. 

Other people, those who've had the chance to visit our capital, recall those beautiful events in their past - one lady, having learned that I come from Prague, started retelling how in her young days, in 1967, she went to the Czech Republic as a volunteer to work at a summer camp. Isn't it amazing thing to imagine that once it was Americans who went to work and study in Prague, not the other way around. Another man, a distinguished musician, closed his eyes and quietly said: Antonín Dvořák. I could hear the tones of New World Symphony in that moment. Then a girl, who would confess to having done something certainly crazy when she was in Prague: "In fact, in Prague it was the only time I went really crazy!" And something in her eyes told me that it was so.

For me these reactions mean that my status changes immediately - from just some guy with a weird accent to a respectable representative of the most beautiful town in the world.

The excitement about Prague has something to do with the reception of the Europeans in general. Boulder, in the first place, is a city of rich, educated and white people. One third of its population has a job connected to the University of Colorado. Although it could be considered a historical university (it was founded in 1876, the same year the State of Colorado was admitted to the Union and long before the universities of Brno or Bratislava), it seems like a child next to the seven hundred years old tradition of higher education of Prague. People of Boulder recognize the deep historical dimension of Europe, the continent that harbors thousand-year old cities and the wisdom of Greko-Roman cultural tradition in-situ. That's why they come hear and mesmerize in awe at all these historical monuments that we pass by on our way to school. 

Another friend of mine, of Navajo descent, keeps reminding me of the uniqueness of my european identity. He thinks we must contain within ourselves all the wisdom of the generations that built empires and developed the civilized world as we know it. But do we? 

It makes one feel proud, though. I recall all that Alma Mater stuff I had to listen to when I was being admitted to the university. 

;-)

Jeden můj kamarád pocházející z Chicaga říká, že tam každý chce navštívit Paříž a každý newyorčan chce do Říma. Zde v Boulderu očividně každý sní o návštěvě Prahy a pokud ji náhodou už navštívil, vzpomínku na ni řadí k těm nejkrásnějším.

Díky tomuto faktu zde můžu velice rychle navázat kontakt téměř s kýmkoli, stačí, aby došlo na otázku "odkud jsi". Jakmile se onen člověk dozví, že jsem z Prahy, začne popisovat krásu a magii tohoto města, co kde o něm slyšel, jak rád by se tam podíval - někdy až by člověk řekl, že je to hlavní cíl cestovatelských ambicí průměrného Američana (což může být docela univerzální pravda). Každý zná někoho, kdo již v Praze byl a teď šíří pověst matičky stověžaté po světě.

Ti lidé, kteří již v Čechách byli, reagují na mou odpověď nostalgickým vzpomínáním na minulost spjatou s návštěvou Prahy - jedna paní poté, co se dozvěděla, odkud jsem, začala vyprávět, jak zamlada, v šedesátém sedmém, odcestovala do Československa na letní dobrovolnický tábor. Není úžasné uvědomit si, že byly takové časy, kdy Američané jezdili k nám za prací a za studiem? A pak jeden pán, profesionální hudebník, pouze zavřel oči a tiše pronesl: Antonín Dvořák. V tu chvíli jsem v duchu zaslechl tóny symfonie Z Nového světa. Jedna dívka zase zavzpomínala a přiznala, že v Praze udělala jakousi hrozně bláznivou věc, na kterou nikdy nezapomene. A něco v jejích očích prozradilo, že to musela být opravdu šílenost.

Pro mě tyto reakce znamenají, že během okamžiku vzroste moje důvěryhodnost a sympatičnost o několik set procent z pozice kohosi s divným akcentem na úroveň čestného vyslance nejúchvatnějšího města světa.

Toto nadšení obyvatelů Boulderu z Prahy má cosi do činění s kladným přijímáním Evropanů obecně. Boulder je v první řadě město vzdělaných, bohatých a bílých. Třetina populace má zaměstnání přímo související s univerzitou. Tuto univerzitu lze považovat za historickou - byla založena v roce 1876, ve stejném roce jako byl stát Colorado přijat do Unie, tedy mnohem dříve než univerzita brněnská či bratislavská. Ovšem oproti vysokému učení v Praze je to malé děcko. Bouldeřané pociťují a uznávají tuto hlubokou historickou dimenzi Evropy, kontinentu tisíciletých měst a kontinuálního vývoje civilizace od slavných antických časů. Proto se také tolik podivují a strhávají pohledem na naše památky, kolem kterých my chodíme dennodenně do školy.

Jiný můj kamarád, původem navažský indián, mě stále připomíná jedinečnost mého evropského původu. Myslí si, že v sobě musíme nosit veškerou tu moudrost věků a generací, které vybudovaly impéria a civilizovaný svět, tak jak ho dnes známe. Ale je tomu tak?

Každopádně to všechno probouzí jakousi hrdost a přináší vzpomínku na imatrikulační projevy o vychvalování a reprezentování naší Alma Mater.

;-)