Na úvod poznámka, která by měla veškerý (dlouhý) následující text uvést do kontextu. V americkém Kongresu je více otevřených homosexuálů než otevřených ateistů.
Dnešní večer byl naplněn dvěma zcela nezávislými, avšak tematicky úzce propojenými událostmi. První z nich byla přednáška z cyklu o výuce biologie - klasická univerzitní přednáška - a věnovala se základním znalostem, které by se měl čerstvý aspirant na titul z biologických věd dozvědět v přednášce o obecné biologii v prvním semestru na vysoké. Výborný přednášející nabádal studenty s částečným úspěchem k aktivitě, postupně jsme tedy dali dohromady některé základní pilíře tohoto předmětu, mechanismy realizace živé hmoty, spíše logický a fyzikálně-chemický základ společně s důrazem na historický aspekt života na Zemi, nežli seznam přírodnin - tak, jak jsme byli zvyklí středoškolskou biologii přijímat.
Samozřejmě, na univerzitní úrovni jde od začátku o něco jiného než o seznam přírodnin, alespoň díky bohu na naší univerzitě, jde o to, že tato úroveň zůstane lidem ochuzeným o bakalářské studium biologického zaměření neznámá a tudíž mohou mít o přírodě a do velké míry i o vědě přírodu studující fundamentálně chybné mínění. Přiznat a uvědomit si evoluci je neobyčejně a pro někoho zdánlivě překvapivě těžké a toto nezaznělo pouze z úst přednášejícího. V podstatě existují dvě stěžejní těžkosti bránící přijetí evoluce - představa vlastní výjimečnosti a nutnost opěrného bodu - účelu neboli směřování. Kdyby byla evoluce vyprávěna s citem pro tyto přirozeně lidské vlastnosti, možná by nedocházelo k takovým debatám, jako k té dnešní, která následovala.
 |
| takováhle pitomost - only in America |
Druhou událostí večera byla tedy unikátní diskuse nazvaná Reason to Believe in God (Důvod proč věřit v Boha), organizovaná klubem sekulárních a skeptických studentů. Jak název diskuse, tak název klubu zní dostatečně absurdně na to, aby člověk věděl, že toto je možné pouze v Americe. Nuže tedy sekulární studenti vybrali ze svých řad dva nejfundovanější jedince a vyzvali na souboj pár mladých kreacionistů z řad klubu Reasonable Faith (Rozumná víra). Jelikož jsem přišel o něco později, prošvihl jsem rozdávání jmenovek, kdy ateisté si připínali červené a křesťané modré. Dohromady se sešlo okolo stovky diváků.
Diskuse měla formu střídavých prezentací obou zúčastněných stran v naprosto důstojné a vyvážené atmosféře. Zprvu měla každá strana za úkol přednést argumenty pro existenci, respektive neexistenci Boha. Modří se tohoto úkolu zhostili se vší vervou, prezentovali jak kosmologický (kde se vzal vesmír a čas a vůbec), teleologický (směřování a účel) a morální argument, tak i argument vzkříšení. Přístup ve formě premis typu:
- Jestliže neexistuje Bůh, neexistují ani obecná morální pravidla.
- Obecná morální pravidla existují.
- Ejhle, Bůh existuje.
Čtvrtý argument je samozřejmě nejzábavnější, říká mimo jiné, že přece kdyby Ježíšovi učedníci neviděli skutečně jeho zmrtvýchvstání, nebo nedejbože sami ukryli jeho tělo, nepoložili by za víru své životy. (Doslova zaznělo: "Spíš by řekli: no dobře, kecali jsme, je schovanej u (sv.) Jana, hlavně nás nezavírejte do basy.").
Rozumní věřící tedy vytáhli karty na stůl a bylo na sekulárních skepticích, aby vyložili své. Argumentace byla značně filosofická a terminologicky náročná, člověku přemýšlejícímu a obeznámenému s základními tezemi obsaženými v literatuře vesměs známá. Ale zbytečná. Proč opakovat dokola argument, že existence Russellovy neviditelné čajové konvice umístěné mezi oběžnými drahami Země a Marsu je stejně nevyvratitelná a ve své podstatě hloupá jako existence Boha? - každý kreacionista správně odpoví, že pro jakoukoli lidskou bytost znamená Bůh něco trochu jiného než konvice. (Ačkoli, pokud se oprostím od svého lidství jak jen to jde, je to argument ideální). Zajímavou odezvou byla narážka na skutečnost, že 15 milionů Američanů věří, že byli v minulosti uneseni mimozemšťany - nikdo neví, kolik z nich by za tuto pravdu" položilo život, ale zcela jistě je to nenulové číslo.
Nebudu popisovat další klasické argumentační souboje typu - Bůh vytvořil vesmír právě pro nás versus Nacházíme se zrovna v takovémto vesmíru, neboť kdyby byl jiný, prostě bychom tu nebyli. Já osobně jsem nasmál dost u obou prezentací, stejně tak i při následných dvou kolech vzájemných reakcí a vyvracování - přece jen, v pozadí celé evidenční mašinérie byla obyčejná hra dvou skupin dětí stavějících si bábovičky, každá na svém pískovišti. A pokud jsem se nesmál, chytal jsem se za hlavu. Jako nestranný pozorovatel (ne v samotné otázce, ale v posuzování kvality argumentů) musím vytknout křesťanům jejich agitační potenciál, který nedokázali utišit ani v tak svrchovaně neutrálním prostředí - například při záverečném slovu se oba věřící proměnili ve faráře nabízející pomoc a radu komukoli, kdo by chtěl být spasen následováním Krista, zatímco ateisté tento prostor věnovali vyvrácení Pascalovy sázky (ta jen pro úplnost říká: když věřím v Boha - mám po smrti dvě možnosti - nic, nebo Nebe. Jako bezvěrec mě buďto nečeká nic, anebo shořím v Pekle). Toto sice perfektně zvládli na racionální úrovni, ale na průměrné americké srdce by asi, hádám, platila více předchozí reklama na Ježíše.
Následovaly dotazy z pléna, které opět nepřinesly nic objevného, co by taky asi mohly přinést? Posuďte sami příklady: Definujte Boha. Nebo: Schvaluje Bible otroctví? Během těchto dotazů mě přepadl silný pocit, že jsem měl být někde úplně jinde - ve vedlejší budově probíhalo čtení španělské a galicijské literatury. Sebral jsem se a doufal, že stihnu ještě pár krásných slov, ale bohužel jsem dorazil s křížkem po funuse. Zbyly akorát koláčky, což jsem přijal jako dostatečné zadostiučinění - a vrátil se mezi debatéry.
Zajímavější byla až má osobní diskuse s reprezentanty obou spřátelených táborů. Nejprve jsem vyčinil obecně všem zúčastněným, že se debata točila stále dokola okolo prastarých filosofických slovních hříček, definic, svědectví apoštolů a období před velkým třeskem, což jsou témata, o nichž si každý může mlít svoje bez jakéhokoli porozumění druhé strany.
Od ateistů jsem se pak o sobě dozvěděl, že jsem morální nihilista, což asi opravdu jsem. Já jsem jim totiž chtěl vytknout, že pokud nevěří v Boha/či obecně nadřazenou bytost, jak můžou proklamovat, že otroctví v Bibli je prostě špatné ať už člověk věří, nebo ne - to přece znamená, že dobro a zlo, tudíž morálka visí někde nad námi. Odpověděli mi, že si to nemyslí, že to ale přece nemůžou říct na veřejnosti. Tak na to jsem bezhlasně poznamenal - a kde jinde byste si to měli dovolit říct než při této příležitosti?
Se zástupci Ježíšových stoupenců jsem si měl mnoho co říci. Rozpomněl jsem se na předchozí přednášku o výuce evoluce a pídil jsem se po jejich vzdělání v tomto směru. Ó hrůzo, a v tu chvíli mi bylo jasné, že se asi musím stát středoškolským učitelem biologie, abych vyplnil své poslání na Zemi. Oba lektoři, založením kreacionisté, vyznávající potopu a Zemi starou pár tisíc let, mi tvrdili, že s mikroevolucí, což je fluktuace znaků v rámci jednoho druhu, nemají žádný problém, ale ať jim ukážu, jak se ze psa stane kočka (což by byla tzv. makroevoluční událost). Co mě trošku zarazilo, bylo, když mé uvažování obrátili proti mně. Řekl jsem totiž, že je krásné, že oni se podívají na oblohu a vidí neskonalé Boží dílo, zatímco já vzhlédnu k masivům Flatironů a vidím úžasný výsledek souhry desítky milionů let trvajících tektonických a jiných geologických procesů. Prohlásili, že jsem bezvýznamný mozek determinovaný chemickými reakcemi a instinkty jako
pouhé zvíře. A jak prý můžu žít život s pocitem, že jsem náhoda, bez žádného důvodu a účelu na Zemi. Jak můžu vlastně obdivovat krásu, když pro mě nemá význam! V tu chvíli už pro mě byla konverzace pouze cvičením v angličtině (rozumějte, kouzlo cizích jazyků tkví právě v tomto, že ať už se bavíte o čemkoli absurdním a zbytečném, může vás hřát pocit, že se zdokonalujete v jazyce - v češtině jsem se o těchto věcech přestal vážně bavit již v prváku na vysoké).
Dostal jsem také za úkol najít psa, který bude s očividným zaujetím pozorovat západ slunce.
Rozešli jsme v neobyčejně dobré náladě, já jim doporučil shlédnout film The Man From Earth a oni mi doporučili Evangelium podle Jana, že prý Marek je moc hrr a ostatní jsou plná složných židovských tradic.
A já si stále říkám, proč se mě lidé stále ptají, jak se vyvinul z žáby/bakterie/šimpanze člověk. Jak chtějí tito lidé s touhle neskrývanou a v Písmu posvěcenou nadřazeností žít v rovnováze s ekosystémem? A napadá mě jeden návrh - co takhle převrátit středoškolské osnovy naruby a vyprávět biologii pěkně od srážky Země s Theiou až po současnost. Jako v dějepise - čtyři miliardy let za čtyři roky, to je akorát na vytvoření zcela nového typu myšlení, které by dokázalo akceptovat a dostatečně mentálně visualizovat geologický čas - krerážto neschopnost je podle mě, abych se vrátil k ústřednímu tématu výše zmíněné pedagogické přednášky, největší překážkou v pochopení evoluce, ekvivalentní kontraintuitivnosti kvantové mechaniky v rámci fyziky. Akorát se bojím toho, že by to celé zase muselo končit člověkem...
any comments, huh?
;-)
... so the Dalai Lama smiled and said: Well, my son, life is like a beanstalk, isn't it?
